Ne vždycky se nám věci podaří k našemu obrazu. Kolikrát se nám něco v životě přihodilo a my jsme pochybili? Někomu se to zadaří častěji, jiný si zadělá na malér jednou za 10 let.  Těm se říká šťastlivci. Položme si otázku. Proč se nám něco nevyvedlo, pokazilo, zkrátka podělalo? A hned druhou, jestli jsem se na tom podílel pouze já sám, nebo s někým dalším, anebo zda nešlo o nějakou pitomou shodu okolností? Těch otázek může být samozřejmě více. Asi nejdůležitější je konkrétní situace a následky. Příčinná souvislost se tomu říká.

Když nejde o materiální škodu, někomu jsem neublížil, nezpůsobil mu psychickou újmu, anebo ho nepřivedl do nepříčetného stavu, je to všechno pomíjivé,  chtělo by  se říct legrační. Občas do podobné situace zabřednu. Připouštím, že si nepříjemnost zpravidla přivodím sám, samozřejmě „neúmyslně.“ Neznám lidi, kteří by se v problémech vyžívali a radostně si je přivolávali. Ale zato znám lidi, kteří různé maléry přímo přitahují a často ani netuší proč. No, jsou věci mezi nebem a zemí a každý se svou energií pracovat nedokáže.

Teď vzpomínám, kdy jsem se naposledy dostal do průseru a vychází mi to někdy na dva roky zpět. Nejspíš to bylo. v létě. Napůl vlastní chybami, tu druhou polovinu jsem obdržel do vínku od prodávajících. Kupující byl ten, který si mě pak vychutnával. Přišel mi ten pán tak trochu podivný od samého počátku, ale k tomu dojdeme. Vybírat si kupujícího není v naší branži zrovna ta dobrá volba. Prodávající chce své peníze co nejdříve. To je přece samo sebou.

Abych vše přiblížil, započnu příběh u svých klientů. Byli dva a pocházeli z Prahy. Spoluvlastnili dvě nemovitosti na Vysočině a poptali mě, abych je obě co nejdříve prodal. Malé vesničky to byly, asi 10 -12 km od sebe. Na názvech těch obcí nezáleží.

Oni ten domek s menší zahradou a byt v bytovém domě (takový ten nejspíš z šedesátek v akci Z) zakoupili od jednoho chlapíka, který pak ale do roka náhle umřel. Ne, ne, tady žádná souvislost nebyla. Moji klienti vše zakoupili od velice starého pána a s největší pravděpodobností za hodně dobře. Netuším, proč ten pán měl ve svém věku tak nutnou potřebu peněz. A ani to nechci a nebudu zkoumat. Vše vypadalo krásně, dvě malé pohodové nemovitosti někde v tramtárii. Času mi dali dost, cena sice někde těsně pod vrcholem, ale s tou se dá vždycky pracovat. Že bych nemovitosti ve sjednaném termínu neprodal jsem si nepřipouštěl.

Malounko jsem ale na chvíli znejistěl, když jsem byl pro klíče a chtěl nějaké informace. Ujednáno bylo, že mi z časových důvodů klíče pouze předají a já si zjistím už na místě všechno potřebné sám. A proč by ne? Malý domek a o něco větší byt. Pro mě NO PROBLEM. Co vám tam na tom máme ukazovat? Víte, my jsme tam naposledy byli už je tomu dávno.  Když jsme nemovitosti kupovali. Bylo mi to jasné, nakoupili za účelem dalšího prodeje, jen se takticky čekalo až stoupne poptávka a tím i cena. Rozumím tomu, beru klíče a metrem se přesouvám na Hlavák, odkud mi za chvíli jede do Tábora vlak.

Ve vlaku jsem přemítal, jak budu postupovat. To, že mi někdo strčil do ruky klíče od chalupy a řekl prodávej, nebylo za ta léta poprvé. A rovněž mi k tomu kolikrát nic moc dalšího neřekli. Evidentní je, že nemovitosti nejsou vyklizené a že se bude hledat takový kupec, který si je vyklidí na své náklady sám. Zpravidla se to avizuje už dopředu v inzerci, že tato skutečnost je  zahrnuta ve výši kupní ceny, když byla před tím o tento náklad ponížena. Jo, tak se to dělá, když majitel z nějakých důvodů s tím nehodlá cokoliv dalšího dělat. Je sice fakt, že jednou u prodeje bytu mě vlastník požádal, abych zajistil  kompletně jeho vyklizení. Já pak našel specializovanou firmu a šlo to jako na drátkách. Ale to byla jiná situace a navíc mi před tím vysázel na stůl  10 tisíc, což tenkrát na tu dobu bohatě postačovalo.

  .