Ten rodinný domek s poměrně malou zahradou jsem prodal coby dup. Šlo to poměrně snadno a rychle. Nejdříve jsem ho celý prošel od půdy až po malilinkatý sklípek. Tam byl umístěný hlavní uzávěr vody. Vodoměr byl odmontovaný pravděpodobně pracovníkem vodárenské společnosti. Elektroměr byl také fuč.

Možná někoho napadá, jestli jsem tam mezi těmi ponechanými a poházenými krámy nenalezl nějakou zajímavou věc, něco co by mělo sběratelskou hodnotu či tak nějak podobně. Občas se to může stát, ale je to spíše málo pravděpodobné. Nějaké cennosti, vzácné předměty, sklo, šperky… Ne, ne, nic takového tam skutečně nebylo. Buď ty všechny zajímavé věci a předměty již někdo přede mnou přebral a odnesl nebo se tam nikdy nic takového nenacházelo. Kromě starého a poškozeného nábytku, různých oděvních svršků, nepotřebného nádobí, nářadí apod. jen samé harampádí k ničemu.

Měl jsem štěstí. Sotva jsem nemovitost umístil na prezentační weby, ozvali se zájemci. Netrvalo to ani tři dny. Byli úplně ti první. Dva mladí manželé se dvěma malými dětmi odněkud z okrajové části Prahy. Není důležité odkud. Přijeli všichni, dětičky byly zvědavé a hned se rozběhly po zahradě. Dům jsme společně s pánem celý důkladně prozkoumali, dá se říct, že přímo prolezli. Pán byl pečlivý a nenechal si ujít žádné místo v domě. Nejvíc ho zajímala půda a stav střešní konstrukce. To je pochopitelné, chcete vědět, jak moc vám prší do chalupy a kolik vás bude stát oprava. Nebo půjde rovnou o výměnu celé střechy? Navíc byl ten pán stavař a projektant.  Prohlídka trvala takřka 3 hodiny.  Po krátké poradě s manželkou se rovnou rozhodli nemovitost koupit. Za předpokladu, že vlastník půjde s cenou dolů řádově o 200.000,- Kč. Tady to běželo všechno jako na drátkách a do měsíce byla kupní smlouva podepsaná.

Prodej té bytové jednotky v jakýmsi družstevním bytovým domě, někde na vsi, mi ale zamotal  hlavu. Ne hned, ale později. Zpočátku to byla rutina. Co chcete hledat za potíže v bytě s dispozicí 2+1 o výměře 60 m2 ? Byt se nacházel v prvním patře v byl v děsně zanedbaném stavu. K celému domu patřily nemalé pozemky tvořící jakousi neoplocenou zahradu. Určitě dobrých dva tisíce metrů. Něco před domem, hlavně pak za nim. Záhonky, zelenina, posezení u ohniště a menší kolny či nějaké přístřešky.

Kromě bytu mých klientů byly v domě ještě další tři bytové jednotky. Byt jsem celý prozkoumal a jak jsem se již zmínil, nebyl v úplně dobrém stavu. Místy do něj někde z půdních prostor dokonce zatékalo. V obyváku v jednom rohu pod stropem byla patrná větší prasklina. Na podlahách staré dřevěné vlysy, na mnoha místech poškozené a opotřebované. A zase všude  starý nábytek, děravé koberce, oděvní svršky, nějaké krabice se starými krámy, nádobí a další harampádí. V proskleném sekretáři pak porcelánové hrníčky, skleničky, talířky, různé malé reklamní předměty a bůhví co ještě. A hodně starých knih z éry reálného socialismu.  Zkrátka zase všude nepřeberné množství starých věcí na vyklízení. V tom bytě jsem byl poměrně brzy hotov. Někdo tu nemovitost i tím harampádím koupí. To je holý fakt.

Tak trochu jsem znejistěl, když jsem se začal pídit po měřidlech studené vody a elektroměru. V bytě nic takového nebylo. Teplá voda se ohřívala elektrickým bojlerem. Na chodbě skříň s elektroměrem, jak to tak zpravidla u těchto typů domů chodí, nebyla vidět.  Tak kde to je? Prolezl jsem společné prostory domu, který byl celý podsklepený. Hledal jsem nějaký poklop, koukal po stěnách a ke stropu. Nic, nikde nic.

Po půl hodině jsem to vzdal. Říkám si, už jsem tady skoro dvě hodiny, domů cesta na hodinu a odpoledne mám jednání. No nic, buď se sem ještě někdy v týdnu vrátím nebo to nechám až na prohlídku s prvním zájemcem. Přece si s tím teď nebudu lámat hlavu. Když jsem se pak později zpětně ptal sám sebe, kde jsem udělal chybu, tak to bylo právě v tomto okamžiku. Proč? Protože čas běží a co neuděláš dnes, uděláš zítra, vždycky nemusí platit.

Když nabídka visela asi deset dní, obdržel jsem emailovou zprávu. Před tím jsem měl pouze nějaké dva telefonáty, kdy jsem podával  doplňující informace. Žádný vážný zájem. Ta zpráva mě zaujala. Psal mi nějaký pan Horymír Kdosi. Už jen to samotné jméno mě zarazilo. Emailová adresa byla s celým tím jménem totožná, kdo byl poskytovatel té adresy, ale nevím. Pán mě požádal o nějaké další podrobnosti s tím, že tu obec zná a dům rovněž. Také se dotazoval, jestli je tam elektroměr. Tak jsem mu odepsal, že ano. Sice jsem ho před tím nedohledal, ale nějak mě to momentálně netížilo. Čert ví, co je to za člověka, nejspíše nějaký otrava a prudič.

Asi tak tři dny na to mi zvoní mobil. Na drátě pán, jméno nebudu prozrazovat, a že má velký zájem o prohlídku bytu. Prý jsem mu před nedávnem odpovídal na nějaké jeho dotazy a teď by chtěl nemovitost vidět. Trochu mě to zarazilo. Ptám se, proč mě před tím kontaktoval pod jinou identitou? No, víte, lidé jsou dnes různí. Nevíte, na koho narazíte. A já jsem menší investor, který má peníze a potřebuje něco koupit. Sice dost dobře nechápu, ale proč ne. Sjednáváme prohlídku na pozítří.

Přijede chlap jako hora, dobře ke dvěma metrům. Padesátník. Od pohledu vesnický chlápek, takový šlachovitý s placaticí na hlavě. Koukneme na byt a rychle ho proběhneme. Pak chtěl ještě na půdu. Do sklepa ne, prý musí za chvíli někam odjet. Nemá teď dost času, ale ozve se. Když jsme šli zpátky před dům, všimne si na fasádě plechových dvířek. Asi elektroměry, říká a hned se sápe dvířka otevřít. První malér je tady! Jeden elektroměr chybí, je demontovaný. Ale vy jste mi před tím tvrdil, že tady elektroměr je! Netvrdil, pouze říkal, ale to si nechávám raději pro sebe. Víte, co to bude za obtíž ho zase namontovat zpátky? A bude mě to stát další peníze navíc, pustí se do mě rozhořčeně a pak nasupeně odjede. Takový divný pavouk, říkám si. Pochybuji, že se mi ještě někdy ozve.

Opak byl pravdou. Za týden mi volá, jestli je byt pořád volný a že ho chce. Ať připravím rezervační smlouvu a co nejdříve mu ji pošlu. A to vše bez dalšího. Jo, vlastně chtěl vyřídit slevu v souvislosti se znovuzapojením elektroměru. To ale nešlo, vlastníci mi již před tím dali najevo, že s cenou už nehodlají hýbat. A už vůbec ne směrem dolů.

Pomyslím si, jak se člověk kolikrát v lidech splete a to tu práci můžete dělat třeba 20 let. Posílám rychle rezervačku a obratem dostávám zprávu, ať si pro peníze k němu přijedu, že na účet posílat nic nebude. Divné a nestandardní. Tak jsem si musel pro těch 80 tisíc přijet k němu domů. Moc se mi to nezdálo, ale byznys je byznys. Tam všechno bez problémů, dokonce i na štrapáci s elektroměrem zapomněl. Rychle, ještě ten večer, jsem složil v bankomatu peníze na firemní účet.

A šla se dělat kupní smlouva. A ejhle! Pan kupovat nic nebude, byt koupí jeho dcera. Zase změna, ale v podstatě je to jedno, kdo byt koupí. Věc jejich rodiny. Hlavně, že jsem úspěšně splnil úkol a byt prodal. Jestli si někdo myslí, že když je prodáno, je hotovo, tak je to sice pravda, ale ne až tak úplná. Nemovitost je třeba také novému majiteli řádně předat. Protokolárně. A to je práce realitní kanceláře. Konkrétně pak moje.

Píši protokol o předání bytu a domlouváme termín. Pak jedu o hodinu dříve, abych konečně dohledal ten vodoměr, když jsem s tím elektroměrem tak blbě pochybil. Ještě než vyjedu, volám do Pelhřimova vodárenské společnosti, která má na starosti dodávku vody do baráku. Potřebuji informaci, kde je umístěný ten vodoměr, který se mi před tím nepodařilo ani po půl hodině najít. Ale kdepak! Nepochodil jsem. Pověřený pracovník je na dovolené a nikdo jiný nic o vodoměru neví. Mám na to hodinu, abych ten zatracený vodoměr našel a mohl zjistit jeho číslo a odečíst  stav.

Jdu znovu hledat do sklepa a ještě k tomu burcuji sousedy. Ti jsou ale v nájmu a neví nic ani o vodoměru patřící k jejich bytu, natož o tom, který hledám. Majiteli hradí nějakou paušální částku. Napadá mě, že jsem viděl nějaké poklopy na zahradě za domem. Čas se krátí a tak tam rychlou chůzi spěchám. Po chvíli narazím na poklop v zemi a snažím se jim pohnout. Nejde. Tak rychle zase do sklepa pro nějaký šprajc. Odsouvám poklop a orosí se mi čelo. Sice tam nějaký uzávěr je, ale zato vodoměr ne. Tak rychle ještě k tomu druhému poklopu, který vidím o 10 metrů vedle. Zdvihám poklop a zaraduji se. Konečně vidím vodoměr. Koukám  na směr, kam ty trubky vedou a vůbec si nejsem jistý, jestli je to ten správný vodoměr. Vodoměr od bytu, který za chvíli předávám. Vypadá to nejspíš na hlavní vodoměr k patě domu.

Nemám čas se tím dále zabývat, za chvíli je tady nový vlastník. Hlavně, že mu nějaký vodoměr ukážu a odečteme stav. Pak se uvidí. Přijeli společně s dospělým synem. Začínáme venku. Naznačuji situaci, kdy jsem v bytě, na chodbě ani ve společných částech domu vodoměr nemohl najít. To ale není ten vodoměr, ten musí být někde v domě, na to ten pán. Vy nevíte, kde je vodoměr? To byste ale jako realitní makléř, který prodává nemovitost měl vědět, on na to. To je přece základní věc! Nemohl jsem ho najít, ale mohl by to být on, pokouším se o chabou obranu. Cítím se trapně a celá situace mi je nepříjemná. To určitě ten vodoměr není. Možná je to vodoměr hlavní, ale ne k bytu. Odečteme stav a poznačím si číslo, já na to. To si klidně udělejte, ale určitě to není on. Dál už nic neřeším a jdeme do bytu. Počkejte, ještě se podívám do toho sklepa, povídá nový majitel a rozsvítí světlo. Rychle sklep prohlídne. Nic tady nevidím. Ale to máte vědět Vy, kde je!

Prolítneme byt a pán dává průběžně synovi pokyny, co tady zůstane a co přijde vyhodit. Pochopil jsem, že vyklízení bytu bude mít na starosti synáček. Připravuji protokol a dopisuji stav vodoměru. Pán stojí nade mnou a znovu se do mě pustí. Protokol Vám podepíšu, ale musím Vám říct, že s horším realitním makléřem  jsem se ještě nesetkal. A to už je můj čtvrtý byt, co kupuji. Proč jste si to nezjistil, kde ten vodoměr je? Tvrdil jste mi, že je v bytě elektroměr, ale ten je odpojený. Není tady. Vy nevíte vůbec nic! Ani slevu jste mi nevyjednal. Napíšu o Vás na sociální sítě. Smršť negativních komentářů neřeším, bylo by to naprosto zbytečné. Cítím se jako malý kluk, kterého vyplísnili jen proto, aby si někdo pohonil své ego. Přesto své pochybení reflektuji a cítím vinu. Neodvedl jsem práci profesionála.

Přerušuji pánův monolog poděkováním za spolupráci a na odchodu přidávám trochu strojeného úsměvu. Hlavně, že už to mám za sebou. Uffff.

Asi za měsíc mi volá nějaký pán z pelhřimovské vodárenské společnosti. Že byl na dovolené a má od šéfa vzkaz, aby dál info k nějakému vodoměru. Tam mu všechno vysvětluji a on na to, že ten vodoměr existuje, ale úplně někde na jiném místě. V nějaké sklepní kóji na druhé straně domu. Tam jsou i zbylé tři vodoměry. Prý se to tak v těch akcích Z dříve stavělo.