Jak jsem tenkrát dostal za vyučenou část druhá

Ten rodinný domek s poměrně malou zahradou jsem prodal coby dup. Šlo to poměrně snadno a rychle. Nejdříve jsem ho celý prošel od půdy až po malilinkatý sklípek. Tam byl umístěný hlavní uzávěr vody. Vodoměr byl odmontovaný pravděpodobně pracovníkem vodárenské společnosti. Elektroměr byl také pryč. Možná někoho napadá, jestli jsem tam mezi těmi ponechanými a poházenými krámy nenalezl

Jak jsem tenkrát dostal za vyučenou, část první

Ne vždycky se nám věci podaří k našemu obrazu. Kolikrát se nám něco v životě přihodilo a my jsme pochybili? Někomu se to zadaří častěji, jiný si zadělá na malér jednou za 10 let.  Těm se říká šťastlivci. Položme si otázku. Proč se nám něco nevyvedlo, pokazilo, zkrátka podělalo? A hned druhou, jestli jsem se na tom podílel pouze

Moje první kroky v realitách

O praxi v realitách jsem uvažoval již někdy v roce 1993, když jsem se rozhodoval opustit stávající zaměstnání, ve kterém jsem se držel silou vůle takřka 20 let, a kde jsem zejména poslední 2 roky doslova trpěl. Co dělat v nové době, zvlášť pak poté, co mi mé vědomí zcela jasně napovídalo, že už žádné šéfy nad sebou nechci? Tenkrát

Poloroubenka v Chýnově

Někde v předchozím blogu jsem se zmínil, že se o mě tak trochu otřel bulvár, ale nic moc. Když pracujete pro celebrity, tady pro malíře Kristiána Kodeta, jste v tom namočení hned. Tentokráte jsme prodávali poloroubenku v Chýnově u Tábora. O tom, jak jsem se s uznávaným malířem seznámil a jak jsme spolu prodávali „Muzeum tří generací Kodetů“, se můžete dočíst v prvních dvou

Jak jsem si myslel, že bude po nás. Dokončení.

Mám ve zvyku neotálet, vždy hrozí, že si klienti věc rozmyslí nebo se obrátí na někoho jiného. O dva dny později, někdy okolo desáté, jsme klepali v Bechyňské Smolči na vrata chalupy. To množné číslo musím upřesnit; s největší pravděpodobností šlo totiž o signifikantní okamžik. Jak jsem se na začátku zmínil, neměl jsem v pořádku fotoaparát a tak jsem požádal tehdejšího

Jak jsem si myslel, že bude po nás.

Stalo se to někdy počátkem milénia, to jsem se v branži pohyboval teprve prvním rokem. Kancelář jsem měl v prvním patře domu napravo v Palackého ulici, který tenkrát pronajímal chlápek, kterému se říkalo Komín. Možná se tak i jmenoval, ale to už si přesně nepamatuji. Počítač ani notebook jsem neměl, vše tak nějak teprve začínalo. Zato jsem vlastnil starší

Login

Register

terms & conditions