Moje první kroky v realitách

O praxi v realitách jsem uvažoval již někdy v roce 1993, když jsem se rozhodoval opustit stávající zaměstnání, ve kterém jsem se držel silou vůle takřka 20 let, a kde jsem zejména poslední 2 roky doslova trpěl. Co dělat v nové době, zvlášť pak poté, co mi mé vědomí zcela jasně napovídalo, že už žádné šéfy nad sebou nechci? Tenkrát

Poloroubenka v Chýnově

Někde v předchozím blogu jsem se zmínil, že se o mě tak trochu otřel bulvár, ale nic moc. Když pracujete pro celebrity, tady pro malíře Kristiána Kodeta, jste v tom namočení hned. Tentokráte jsme prodávali poloroubenku v Chýnově u Tábora. O tom, jak jsem se s uznávaným malířem seznámil a jak jsme spolu prodávali „Muzeum tří generací Kodetů“, se můžete dočíst v prvních dvou

Maruška. Mikropovídka z roku 2011. Na Starém městě v Táboře prošmejdila všechny uličky.

Maruška. STŘEDA 16. LISTOPAD 2011 16:11 Potkáváme je každý den. Často  bývají zarostlí, špinaví a opilí. Někdy jen zarostlí a špinaví. Jejich odér odpuzuje. Jedno však mají společné. Nemají domov ani peníze. Svým žebráním obtěžují spořádané lidi. Jejich osudové příběhy nás nezajímají a přitom žijí mezi námi. Většinou je nemáme rádi a nechceme mít s nimi nic společného. Maruška je

Jak jsem si myslel, že bude po nás. Dokončení.

Mám ve zvyku neotálet, vždy hrozí, že si klienti věc rozmyslí nebo se obrátí na někoho jiného. O dva dny později, někdy okolo desáté, jsme klepali v Bechyňské Smolči na vrata chalupy. To množné číslo musím upřesnit; s největší pravděpodobností šlo totiž o signifikantní okamžik. Jak jsem se na začátku zmínil, neměl jsem v pořádku fotoaparát a tak jsem požádal tehdejšího

Jak jsem si myslel, že bude po nás.

Stalo se to někdy počátkem milénia, to jsem se v branži pohyboval teprve prvním rokem. Kancelář jsem měl v prvním patře domu napravo v Palackého ulici, který tenkrát pronajímal chlápek, kterému se říkalo Komín. Možná se tak i jmenoval, ale to už si přesně nepamatuji. Počítač ani notebook jsem neměl, vše tak nějak teprve začínalo. Zato jsem vlastnil starší

Romské pastorále.

Příběh je podle pravdy, malounko upravený a přihodil se v létě 2012. Publikoval jsem ho tenkrát na blogu Lidových novin, kde jsem byl po nějakou dobu big blogerem. SOBOTA 16. ČERVEN 2012 01:10 V pozdním odpoledni, stále ještě zalitým slunečním svitem, sleduje Karel hemžení lidiček, sám v očekávání konce pracovního týdne. Opřený loktem o parapet, přivírá oči jako nějaký velký

Jak jsem pracoval pro malíře Kristiana Kodeta – část 3.

Z praktického hlediska je vždycky lepší mít uzavřenou alespoň nějakou zprostředkovatelskou smlouvu, i když s nataženou a nereálnou kupní cenou, než nemít uzavřenou smlouvu vůbec. S cenou se dá tak vždycky nějak pohybovat směrem dolů, stačí když se k tomu najde příležitost. Malíř musel velice dobře vědět, že kupní cena, kterou nastavil za prodej domů, je nereálná. Ale kdo by to

Jak jsem pracoval pro malíře Kristiana Kodeta – část 2.

Z minulého článku víte, že jsem  malíře Kristiana Kodeta zaměřil do hledáčku jako svého potenciálního klienta. Něco mi říkalo, že má v úmyslu nějakou nemovitost koupit nebo prodat. Po letech práce v branži se dostaví čuch na příležitosti. Tušil jsem, že půjde o něco většího. A to jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít. Protože na náhody nevěřím, začal jsem si

Jak jsem pracoval pro malíře Kristiana Kodeta – část 1.

Kristian Kodet je známá tvář malířského kumštu a celá řada lidiček ho právem vnímá jako jednu z mnoha českých celebrit. Zkraje 90. let se navrátil z emigrace do svého rodiště a zakotvil v Praze. V USA žil celkem 11 let. Na Staroměstském náměstí zakoupil do spoluvlastnictví lukrativní třípatrový dům s velkým, nádherným, dvě stě metrovým bytem ve třetím patře a obrovskou půdou. Zřejmě,

Login

Register

terms & conditions