Kristian Kodet je známá tvář malířského kumštu a celá řada lidiček ho právem vnímá jako jednu z mnoha českých celebrit. Zkraje 90. let se navrátil z emigrace do svého rodiště a zakotvil v Praze. V USA žil celkem 11 let. Na Staroměstském náměstí zakoupil do spoluvlastnictví lukrativní třípatrový dům s velkým, nádherným, dvě stě metrovým bytem ve třetím patře a obrovskou půdou. Zřejmě, jak to dokázal později i při koupí dalších nemovitostí v Táboře, Chýnově a na Dobříši, zadobře. Kristian Kodet je s jižními Čechami spjatý odjakživa. V dětství často navštěvoval svého otce akademického sochaře a malíře, žijícího v jihočeské chalupě v Klenovicích u Soběslavi. Svou stopu tam obnovil v polovině devadesátých let, zejména pak pro svou lásku k malebné krajině. Stavení koupil nazpět od svého bratra a přestěhoval tam část pozůstalosti svých uměleckých předků. Tam také v klidu maloval. Jen tak pro zajímavost, jeho děd Emanuel Julian Kodet (zem. v r.1954), známý český sochař, malíř a grafik, je autorem postavy vojevůdce Jana Žižky u Sudoměře – šestnácti metrového monumentu, který od roku 1925 vévodí krajině mezi rybníky Markovcem a Škaredým.

Zachovalý originál kresby návrhu monumentu jsem měl tu čest vidět. S Kristinem Kodetem jsem přišel do styku někdy počátkem roku 2006 v Táboře, když před tím na Starém městě v Klokotské ulici zakoupil tří vedle sebe stojící renesanční domy, aby z nich po nákladné rekonstrukci vytvořil Muzeum tří generací Kodetů. Splnil si touhu mít galérii i bydlení pod jednou střechou. Do muzea koupil zpět dědovy i otcovy sochy a doplnil je svými obrazy. V podkrovním velkém bytě, který obýval, když se právě nenacházel v Praze, pak dával průchod svým tvůrčím myšlenkám, kterými ho obdařily inspirativní múzy. Na Starém městě byl malíř často k vidění. Jezdila za ním jeho rodina, spousta kamarádů, přátel a známých. Společně navštěvovali útulné restaurace a kavárničky, kterých tam v té době bylo bezpočet. Malíř měl rád dobré jídlo a povětšinou se stravoval po restauracích. Po obědě si dál rád kávičku a k ní cigárko. Kouřil výhradně lehká Marlbora. V druhé polovině roku 2006, kdy jsem Kristiana Kodeta zaměřil do svého zorného pole coby potenciálního klienta, byl malíř předmětem různých bulvárních plátků typu Blesku a Aha. Paparazzi šmejdili kolem svých obětí a předháněli se v úsilí nachytat celebrity při jakýmkoliv sebemenším poklesku. Hlavně je zajímaly ty choulostivější situace. V osobě malíře se jim to často dařilo. Zejména na večírcích, oslavách a podobných akcích. To, že se malíř rád objevoval v přítomnosti mladých dam, bylo všeobecně známé. Konec konců, i v Táboře byl párkrát přistižen na obědě v přítomnosti cizích dam. Sestřenic, jak zpravidla s oblibou umělec vysvětloval. U těch vlezlých novinářů to ale Kristian Kodet, jak se mi později svěřil, až tak hodně nakloněné neměl. Uměl to s nimi velice dobře. Podrobnosti vysvětlím na jiném místě.

S Kristianem Kodetem jsem se, jak jinak, seznámil v kavárně. O tom a dalším vám povyprávím v příštím blogu.

K. Ž.