Dům č.p. 75 ve Filipovské byl poměrně velký a rozsáhlý. Na pozemku 271 m2 je situovaná stavba. Druhá menší parcela o výměře 91 m2 je před domem. Zastavěná plocha domu pak činila 205 m2. Počet nadzemních podlaží tři. Poměrně hodně místností, alespoň tak pro 4 byty. Jak jsem již dříve uvedl, dům byl památkově chráněný. Je to již velice dávno, ale jestli si dobře pamatuji, nejzajímavější na celém domě byly klenby v přízemí a takové zvláštní ve sklepě. Byly do jakéhosi kříže a působily v tom nehostinném sklepním prostoru nějak zvlášť monumentálně.
Stavba byla ve velice špatném technickém stavu určená k zásadní a velké rekonstrukci. Od střechy až po sklep. Práce jako na kostele, jak se říká. Můj klient pan P, pro kterého jsem tenkrát pracoval, byl právě jedním z těch, kteří z velkého dostatku finančních prostředků počátkem devadesátek domy nakupoval. Samozřejmě ty staré, neobydlené a za velice pěkně srozumitelné ceny. Na Starém městě měl 3 domy a jeden koupil také v Plané nad Lužnicí. Možná jich bylo ještě více, ale já po tom nepátral, jen se mi tím majitel v jedné chvíli pochlubil. Dodnes na Starém Městě vlastní dva pěkné domy, do kterých určitě nasypal další velké peníze. K jeho velké chvále jsou i po více než 30-ti letech ve výborné kondici. Chodím kolem nich snad každý den. Ten v Plané jsem pak prodával někdy o rok později. Bylo to trochu komplikované, protože ten barák koupil i s chlapíkem, kterého pak nemohl dostat pryč. Nějak jsme to všechno ke spokojenosti vyřešili přes advokáta. Ani nemuselo dojít k soudu.
Pokud vím a mám to od toho vlastníka domu, dal za ten dům v devadesátých letech něco okolo 500.000,- Kč. Myslím, že ho pak nechal jen tak pár let stát a žádné úpravy tam neprováděl. Prostě čekal na vhodnou dobu, až dům uzraje. Já ho pak již v roce 2003 prodával za 1,700.000,- Kč. Když se dívám do archivu, rezervační smlouva zněla na 1,650.000,- Kč. No i takhle se tehdy dalo slušně vydělávat.
Po pár prohlídkách se dům prodal. Netrvalo to ani tak dlouho, možná pár měsíců. Rád bych ještě zmínil takovou anomálii. Prodat dům nebylo tenkrát žádná hračka. Než se našel kupec, mohlo uplynout i více než 6 měsíců. Začátkem milénia, když jsem začal pokukovat po realitním trhu, byla situace diametrálně odlišná, než je tomu dnes. Je to k neuvěření, ale nabídka realit poměrně značně převyšovala poptávku. Když jste měli peníze, mohli jste pohodlně nakupovat a vybrat si tak z velké škály různých nemovitostí. Stavební pozemky byly za hubičku. Cena za 1 m2 v lukrativní lokalitě byla až 8x nižší, než ho pořídíte v té samé lokalitě k dnešnímu dni. Tisíc korun za metr čtvereční byla v Táboře běžná cena. Znám lidi, kteří neváhali a kupovali třeba na Větrovech, Horkách a třeba i v Klokotech. Dokonce pozemky za Otavanem, které sice ještě nejsou stále v územním plánu jako stavební, ale co není teď, neznamená, že nemůže být zítra. Každopádně ty lidi tehdy prováděli skvělé investice. Dnes je to už daleko větší problém.
Toho kupce pana H jsem tak trochu litoval. Byl to mladý člověk z Tábora, který se dal nedlouho před koupi na podnikání. Na ten dům si prý něco půjčoval od známých nebo snad z rodiny. To už přesně nevím. Jenže si vzal příliš velké sousto. Náklady na rekonstrukci byly obrovské a přesáhly jeho možnosti. Práce mu tam prováděli z nedostatku financí dva takoví týpci všeumělové. Prováděli práce všeho druhu. Vyučení byli coby zedníci, ale docela šikovní šmati to byli. Říkal jsem si, že ani ti nejšikovnější řemeslníci ve dvou tak náročnou rekonstrukci nemůžou zvládnout. Ledaže za 20 let.
Tenkrát jsem jednoho z těch chlapíků poprosil o takovou malou službičku. Měl jsem pak docela přesné informace, jak práce na rekonstrukci domu pokračují. Už tenkrát byli ti dva šikulové velice skeptičtí. Ani na chvíli nevěřili, že by dílo zdárně ve dvou dokončili. Tam, kde nejsou peníze, pšenka zpravidla nekvete. Z každodenních prací se postupně stály týdenní, pak ještě méně četnější, až se nakonec úplně zastavily. Došly peníze. Pán majitel se zadlužil a nakonec musela nastoupit těžká váha. Dům zakoupila paní K z „Prahy.“ Pak již to bylo vše úplně jiná káva. U té paní ty peníze byly.
Dnes tam stojí pěkně vystřižený nájemní dům. Trochu se mi nelíbí ten neupravený dvorek a ani ta zídka před ním není nic moc. Ale to jsou pouze mé zbytečné starosti a pocity, které nemyslím vážně ani kriticky.
18.03.2025