Stojíme před domem. Svého průvodce, jak jsem později zjistil tak i z části spoluvlastníka, budu označovat jako pána K.
Ta dvě stě pětka sama o sobě není ničím přitažlivá a navíc z toho domku cítím takovou zvláštní energii. Ačkoliv jsem kolem často chodíval, nikdy neupoutal mou pozornost. Nepřitahoval mě.
Vlevo ten velký dům, o kterém se K. Thir ve svém díle Staré domy a rodiny táborské zmiňuje jako slove od starodávna B ř e k o c o v s k ý, je č.p. 206. Průčelí má v Pražské ulici. Dnes jsou v přízemí obchodní prostory. Najdeme tu vietnamskou Večerku, Flip shop a ještě jeden malinkatý krámeček. Patro je pravděpodobně neobydlené, nikdy jsem tam v posledních letech nezaznamenal sebemenší pohyb. Že by někdo alespoň pootevřel okna k větrání. Ne, ne nic takového.
Napravo stojí č.p.207. Dům, kde dříve bydlela ta nepopulární sousedka. Z Kostnické je jeden vchod a zdá se, že dům není nikterak veliký. Zdání ale klame. Byl totiž posazený kolmo na ulici a táhne se až do Pražské ulice, kde vyrostl do krásy. Má zde hlavní vstup a výkladce. V přízemí provozuje slečna Kateřina úžasný kadeřnický salón. Stačí se podívat dovnitř třeba přes přes výlohy a hned se vám vybaví pocit luxusnosti. Nic však pro mě, sám sobě jsem kadeřníkem.
Tak tohle je ta hromada kamení, připomíná se pán K, ještě než vstoupíme dovnitř. Co prý já na to?
No, dům vypadá dost zuboženě a tak trochu vyvolává pocit jisté marnosti. Jakoby ponechán na pospas zubu času. Okna asi původní, již v pomalém rozkladu, v několika místech bez skla. Fasáda omlácená, prvotní barvu už nelze rozpoznat. Vypadá to na smutný příběh, ale takových domů je ještě i dnes na Starém Městě několik.
Uvidíme, co nás čeká uvnitř. Koukám, že dům už má něco za sebou, ale až tak hrozné to zvenku nevypadá, utrousím. Zdá se, že jsem pana K malounko potěšil. Doufám, že na nás něco nespadne, zase ten pán po svém a odemyká chalupu. Trochu jsem instinktivně ucuknul dozadu, ale přece nedám na nějaké řeči. Uvítá nás zatuchlina, typická pro staré a nevětrané domy. Rozsvítit není zatím potřeba, okna z ulice kupodivu světlo dostatečně propouští. Je to také tím, že venku pálí sluníčko. Uvnitř je však docela příjemný chládek.
První, co upoutá mou pozornost je neuvěřitelný nepořádek všude kolem. Různě poházené kusy starého nábytku, papírové krabice, staré oblečení, hadry, nějaké železné předměty a bůh ví co ještě. Přes to vše identifikuji dvě větší místnosti okolo 15 m2 a nějaké další menší prostory jako nějaké komory. Přízemí je kompletně vybydlené, popraskané stěny hrají různými barvami, tak jak za ta léta probíhala jejích malba. Nic nekomentuji a po vrzajících starých dřevěných schodech stoupám za pánem do prvního patra.
Všude je tady bordel, na to se připravte, nechá se slyše pán K. Jo, jo, jsem připravený na všechno, pomyslím si. Za těch několik let v realitách už jsem viděl horší věci. I převrácený komediantský vůz. Těžko mě tady něco překvapí. Překračuji nějaký starý, napůl smotaný koberec plný prachu a snažím se zorientovat. Přede mnou stojí obrovitá kredenc, podobná takové, jakou kdysi mívala moje babička. Krémová barva s nějakým ozdobným sklem, boky malounko zaoblené. V kredenci nějaký porcelán, skleničky a drobné předměty. Všude zase spousta prachu. Tak to je místo kuchyně, informuje mě pán. Žádnou linku tu neuvidíte. Už jsem Vám říkal, že do domu není přivedena voda. Trochu se podivuji, jak tady mohl někdo bez vody přebývat. Víte, tady to kdysi fungovalo tak, že voda byla z hadice. Z hadice? No, byla to výpůjčka od sousedů ze dvora. Tam měli venkovní plechové umyvadlo, na které se dala připojit. A voda se plnila do hrnců a také do plechových necek. Nevěřícně na pana K koukám a pak se rozpomenu, jak fungovala babička mé bývalé ženy kdysi v sedmdesátých letech na vesnici. Vždycky, když jsme ji navštívili, běžel jsem s vědry na náves k obecní pumpě.
Moc toho spolu nenamluvíme a pokračujeme dál v prohlídce. Procházím postupně dvěma místnostmi. Jedná tmavší s okny do dvora, ta druhá je krásně světlá s okny do Kostnické. V místnostech zase plno různého nepoužitelného nábytku a spousta nějakých různých věcí, připomínající krámky s veteší. Podlahy jsou z místy již ztrouchnivělých prken v kombinací s nějakou ošklivou dřevotřískou. Reflektuji opadanou omítku a v obou místnostech na několika místech praskliny mezi zdí a stropem. To bude určitě na statika, obracím se na průvodce a ukazuji na poměrně širší spáry. Vždyť jsem Vám povídal, že je to hromada kamení ke zbourání. No, tak katastrofální to zase není, ale než dům někdo koupí, doporučím mu důkladnou prohlídku. Od sklepa až po půdu. To jste ještě neviděl tu půdu ani ten sklep, sdělí mi pan K. Pak se docela slušně rozřechtá. Tak to mě asi ještě čekají pěkné věci. Zatím, co bylo k vidění, tak zcela jasně k rekonstrukci. A ne zrovna malé. Požere spoustu peněz. To je jisté.
O krovech na půdě si nedělám žádné velké iluze. Něco se dá použít, ale určitě to bude nová střecha se vším všudy. A stejný obrázek. Tentokráte shlížím nějaké balíky novin. A hodně, hodně staré. Z titulní stránky se na mě zubí voják wehrmachtu! Pár hákových křížů a rok 1943. Jsou to nějaké německé válečné noviny či co. Prohlídka se chýlí ke svému konci.
Sestupujeme do sklepa. Dům není evidentně celý podsklepený. Za přítomnosti světla (kupodivu elektroměr je funkční a žárovky také) sejdeme po pár schodech a … zde najednou končíme. Ta místnost, která se nám zjevila sice není velká, ale je zjevně neprůchozí. Zbytek schodů je totiž zavalený vším možným a celý sklep jak by smet. Konec. Ale prý už tam dále nic zajímavého není. Usuzuji, že památkáři tady v šedesátých ani sedmdesátých letech nebyli. Ze zkušeností vím, že v těchto letech pracovníci památek chodili na Sterém Městě po jednotlivých domech a sanovali spodní chodby mířící do táborského podzemí. A taky je opatřili železnou mříží. A u tohoto domu asi nebyl důvod. Anebo nebyl k mání vlastník?
A jak to bylo vše dál? Teď už jen velice stručně. Vlastně to, co jsem až doposud shora popsal, jsem pánovi K v kostce nastínil. Vcelku se mnou souhlasil, prý to ale vidím moc optimisticky.
Pak jsem ho překvapil svým úsudkem o kupní ceně. Víte, vy už jste postarší lidé a už dlouho nebydlíte v Táboře. Nejste seznámeni s realitou, za kolik se zde nemovitosti prodávají. Ten dům je na perfektní adrese. Staré Město je velice zajímavé a hodně žádané. Bohužel v dobrém stavu není, bude vyžadovat kompletní rekonstrukci. Všechno odstrojit, vybourat stropy a ponechat pouze obvodové zdi. Přivést vodu a napojit se na kanalizaci. A pak tomu dát nová střeva a nový kabát.
Takže s tou hromadou kamení mám pravdu? No, ne tak docela. Jsem přesvědčený, že domek někdo koupí minimálně za 800.000,- Kč. Já být vámi, tak bych začal prodávat na devíti stech tisících. Pane, vy jste se úplně zbláznil! Než to za ty prachy prodáte, tak už tady dávno nebudeme, pustí se do mě pan K. Nám stačí těch pět set tisíc, jak už jsem avizoval. Hlavně ať to prodáte co nejrychleji.
Tady máte klíče a nazdar! Uvidíme se při podpisu kupní smlouvy. Teď velice spěchám na vlak do Prahy. Načež se pan K. odporoučel. Sotva jsem osaměl, klaply u sousedů dveře. A ejhle! Sousedka, ta stará paní. A že prý, jestli už se bude konečně prodávat. Bude a přemýšlím, jak ji slušně vysvětlit, že ona tím kupcem nebude. Víte, já už mám na ten dům vážného zájemce, tvářím se přesvědčivě. No, škoda, ještě si to rozmyslete. Moje dcera je provdaná do Ameriky a ona Vás určitě pozve a zaplatí Vám nějaký hezký pobyt. Třeba v Kalifornii, kde bydlí. Ale musíte ten dům prodat nám.
Malý dovětek.
Dům jsem ani neprezentoval a hned ho nabídnul ke koupi velice dobrému kamarádovi H. Ten nezaváhal, pozval si statika a do týdne ho koupil. Nejdříve dům vyčistil. Vyvezl 15 velkých kontejnerů různých věcí, na půdě za trámem našel zapomenutých 10 tisíc korun československých z šedesátých let minulého století. Cenným nálezem byl starobylý vějíř a také objevil kufříkový psací stroj s německou abecedou.
Rekonstrukci domu H plánuje v příštích dvou letech. Velice dobře ho znám, úspěšně podniká a v posledních desíti letech měl poměrně vysoké investice do jiných projektů. Takže Dům mu ani za těch uplynulých 22 let nespadnul. Naopak, zhodnotil se někam ke 4 milionům.
V úvodu jsem se zmínil, že ten dům vydává takovou zvláštní energií. Ani dobrou a ani špatnou. Mám takový pocit, že ještě neřekl své poslední slovo a brzy vydá velké tajemství. Jen co se do něj hrábne. Buď tam někde leží středověké mince nebo vydá nějaké jiné staré svědectví.
14.02.2025