Teď v krátkosti o tom, proč za mnou přišla policie. Jak rychle rekonstrukce domu začala, tak rychle skončila. Možná i o trochu rychleji. Podle mě pánovi M.P. došly finanční prostředky, čemuž se vzhledem k náročnosti rekonstrukce domu nedalo ani moc divit. Jenže peníze došly zjevně velice brzy. Roky, kdy dům stál jen tak bez jakékoliv aktivity a pohybu okolo něho, přibývaly.
Nooo, žádný pohyb okolo sice nebyl patrný, ale uvnitř se nejspíše něco dělo. Tuším, že to bylo někdy na jaře roku 2012, už si to tak přesně nepamatuji. Sedím jako obvykle po ránu v kanceláři na Martínka Húsky a najednou zvonek. Že by na mě někdo zvonil nebývalo až tak obvyklé. Většinou lidi chodili z Klokotské ulice přes vinotéku a já je měl z kanceláře jako na dlani.
Stal tam nějaký pán ve svrchníku, že prý se mnou potřebuje mluvit. Jestli mám chviličku. Žádná uniforma, byl v civilu a legitimoval se jako pracovník táborské kriminálky. Nabídnul jsem mu kávu a on že nebude dlouho zdržovat. Má informaci, že prý jsem kdysi před léty zprostředkovával prodej domu č.p. 377 v Jordánské ulici. A jestli nemám nějakou povědomost o majiteli domu resp. jestli jsem se s ním v poslední době někde nesetkal, nedostal se sním do kontaktu, nehovořili spolu. Toho člověka jsem dobře pět let neviděl, já na to. Chodím okolo jeho domu poměrně často a již léta se tam nic neděje. Jestli bych ho měl někde potkat, tak právě tam, povídám.
A o to tu právě jde. Vyšetřujeme násilné vniknutí do jeho domu a potřebujeme si ujasnit nějaké věci. Že je dům opuštěný, si myslela spousta lidí. I soused. Ano, léta zřejmě byl, je to ale několik dní, co jsme realizovali akci a v domě zadrželi dva cizince. Zkrátka a dobře, pracovali jsme s informací, že se z ničeho nic v objektu zvýšila spotřeba elektrické energie. A to razantně po dobu minimálně 20 dní. Pěstírna konopí? Dotazuji se se znalostí věcí. Přesně tak, na to kriminalista. Nějakým způsobem, pravděpodobně v noci, navštěvovali dům, aniž si někdo čehokoliv všimnul. Někdy před tím museli zámek odstranit, nahradit ho svým a vždy po příchodu a odchodu omotali řetěz okolo vstupní branky, aby to vypadalo, že je vše tak, jak to po léta bývalo.
Majitele jsme již samozřejmě kontaktovali a vyslechli. Teď potřebujeme nějaké doplňující informace a proto jsem tady. Omlouvám se pánovi kriminalistovi, ale doopravdy nic nevím, co by mu pomohlo. Loučíme se a je mi jasné, že kriminálka má jisté podezření. Nejspíš jestli v té marihuaně nejede pán M.P. společně s těmi zadrženými cizinci.
Nezbývá mi, než se vrátit k těm pozemkům, patřícím k tomu torzu domu naproti Jordánce. Zmiňoval jsem je v první části blogu. Bylo jich poměrně hodně a táhly se až někam k Housovu mlýnu. Původně nebyly na prodej, ale později jsem je prodával v jenom balíku s Jordánkou. Šly ale hodně rychle pryč i s tím domkem k demolici. Měl číslo popisné a dál se nějak přestavět či zbourat a postavit nějak v novém pojetí. K tomu ale nedošlo, pozemky totiž koupilo město Tábor a co by s tím domkem dělalo?
Všechno ale po pořádku. Nemovitost visela v nabídce už několik dní a vůbec nic se nedělo. Jak jsem před tím dělal obhlídku s pasportizaci prodávaných pozemků, všimnul jsem si zvýšené pracovní aktivity na horní cestě vedoucí k Housovu mlýnu. Tenkrát to byla jediná příjezdová cesta a nejspíš patřila městu. U Housova mlýnu končila. Dále nikam nepokračovala, nebylo kam. Proč by tam město velkým nákladem, jak jsem následně zjistil, opravovalo nejen svršek vozovky, ale i zpevňovalo krajnici a k tomu málem půl stráně směrem k Tismenickému potoku? Protože jsem znal již z dřívějška radního pro ekonomiku, zašel jsem za ním na radnici trochu vyzvídat. Šlo nejen o sanaci vozovky, ale také se realizoval projekt cyklostezky, která povede okolo mlýna dozadu směrem do údolí až někam k Pintově ulici.
Něco jsem o tom už dříve zaslechnul a za radním jsem se na radnici vypravil už s konkrétní nabídkou. Honzo, nechcete koupit pozemky podél Tismenického potoka a udělat příjezdovku k Housáku i z druhé strany? Pak by byly obě cesty propojené a dalo by se projet pod nemocnicí na Pražské sídliště. A pro cyklisty by to také bylo prospěšné. JB si nechal můj návrh na odprodej vysvětlit a evidentně ho zaujal. No, menší problém tam vidím, pozemky končí před Housovým mlýnem a aby se dalo okolo projet, museli bychom se domluvit s novým vlastníkem. Tak snad to půjde, probereme to na radě. Já pak odcházel natěšený a věřil, že to vyjde. Měl bych tak poměrně rychle splněno.
Za 14 dní jsme už podepisovali kupní smlouvu. Předcházela tomu malá komunikační přestřelka s vedoucí odboru správy města. Ale nic špatně. Původně jsme dostali potvrzenou nabídku na odkoupení pouze části pozemků, chtěli by vytvořit pouze cyklostezku okolo Housova mlýnu. To se majiteli samozřejmě nelíbilo a trval na koupi všech pozemků. Pak se chvíli polemizovalo o výši kupní ceny. Městu se zdálo patnáct stovek za metr čtvereční hodně. Zde jsem pohotově argumentoval tím, že oni sami za tu stejnou cenu prodávají komerční pozemky před sídlištěm Nad Lužnicí, kde měly později vyrůst obchodní řetězce Kaufland a Tesco. To nakonec zapůsobilo a pozemky kompletně nakonec město koupilo. Před tím jsem musel vyřídit demoliční výměr a na katastru nemovitostí zrušit číslo popisné toho torza domu. Bourací a likvidační práce s odvozem sutě pak zařídilo město na své náklady.
Dnes je bývalá Jordánka ve vlastnictví jiných. Okolnosti prodeje domu neznám. Před pár lety byla kompletně opravená poměrně vysokým nákladem. Je majetkem Společenství vlastníků Jordánská 377.
