Články autora:Kamil Žárský 
Někde v předchozím blogu jsem se zmínil, že se o mě tak trochu otřel bulvár, ale nic moc. Když pracujete pro celebrity, tady pro malíře Kristiána Kodeta, jste v tom namočení hned. Tentokráte jsme prodávali poloroubenku v Chýnově u Tábora. O tom, jak jsem se s uznávaným malířem seznámil a jak jsme spolu prodávali „Muzeum tří generací Kodetů“, se můžete dočíst v prvních dvou
Maruška. STŘEDA 16. LISTOPAD 2011 16:11 Potkáváme je každý den. Často bývají zarostlí, špinaví a opilí. Někdy jen zarostlí a špinaví. Jejich odér odpuzuje. Jedno však mají společné. Nemají domov ani peníze. Svým žebráním obtěžují spořádané lidi. Jejich osudové příběhy nás nezajímají a přitom žijí mezi námi. Většinou je nemáme rádi a nechceme mít s nimi nic společného. Maruška je
Mám ve zvyku neotálet, vždy hrozí, že si klienti věc rozmyslí nebo se obrátí na někoho jiného. O dva dny později, někdy okolo desáté, jsme klepali v Bechyňské Smolči na vrata chalupy. To množné číslo musím upřesnit; s největší pravděpodobností šlo totiž o signifikantní okamžik. Jak jsem se na začátku zmínil, neměl jsem v pořádku fotoaparát a tak jsem požádal tehdejšího